Řemeslný pivovar nedaleko lázeňského města Poděbrady.
Pivovar Záhora,
pivo čerstvé nebo vůbec.
Jsme dva bráchové z vesnice v Polabí, kde každý musí umět spravit kolo, míchat beton, nakopnout fichtla a střílet vzduchovkou, 182 žijících, rozumíš. Vojta je sládek, ukulelista, bývalý homouš, jakože homebrew, a toho času filuta. Tomáš je architekt, motivátor s rukou v kapce, půllitrem v ruce a vždycky má u sebe tužku. Na světě je jen jedna věc, kterou máme radši než líný život na vesnici - čerstvé pivo.
Chceme pít opravdové pivo,
a tak jsme se ho naučili vařit.
Umíme si vypěstovat vlastní sladovnický ječmen, máme své spřátelené chmelnice, kam jezdíme, a k tomu polabskou vodu. Všechno pod neustálou kontrolou a hned u zadku. Vydali jsme se na křížovou výpravu za čerstvé pivo do všech půllitrů. Život na vsi je pro nás občas velké sci-fi. Teleportujeme se z naší vysněné budoucnosti do minulosti a zase zpět, abychom nemuseli pít nápoj pivového typu plný řepného cukru, do kterého zřejmě někdo zapomněl dát chmel.
Jsme mlsní a máme rádi ležák,
a tak ho prostě vaříme.
Rádi spojujeme vlastnosti českého a zahraničního piva. České pivo má skvělou pitelnost a v zahraničních chmelech se zase skrývá nekonečné bohatství chutí. Od prvního doušku až po schlaftruňk nás musí u sklenice piva provázet neustálá exploze chutí a vůní jak při novoročním ohňostroji. Preferujeme plnou, sladovou, říznou chuť a ovocnou vůni, třeba po ananasu či broskvích, kterou vykouzlíme jen pomocí sladu, chmelu a kvasnic.
Nemáme žádného šéfa
Je to výhoda i nevýhoda zároveň. Nikdo nám nediktuje, co máme vařit, aby si optimalizoval daňový základ na Kajmanských ostrovech. Pracujeme pro radost z čerstvého piva a naše výroba si žije svým životem. Vaříme, na co máme zrovna chuť. Zároveň jsou naším velkým vzorem bavorské pivovary, které vytáhnou nové pivo jednou za 200 let.
Záhorova Metoda nadzvednutého vesnického zadku
Jezdili a ochutnávali jsme po světě pivo takovou dobu, že jednoho dne nastal čas a chuť založit svůj vlastní pivovar. Ležák se Vojta naučil na VŠCHT, kde na to mají skripta, ale o ostatních pivech jsme se v české učebnici nedočetli. Zavedli jsme tedy unikátní metodu, kdy oslovujeme nejlepší z nejlepších pivovarů na světě, strkáme nohu do dveří a sbíráme rozumy. Coby kluci z vesnice žmouláme čepici s uzlíkem a zatím nás nikdo nevyhodil. Vždycky se hodně přiučíme, nasajeme atmosféru, a pak se světaznalí vracíme k varně v Kněžičkách.
Do toho všeho máme skvělé rodiče, ty určitě při návštěvě pivovaru potkáte. Náš tatínek Zdeněček popíjí na zápraží náš čistokrevný český ležák z hlávkového žateckého červeňáku a vzpomíná na chmelové brigády. Do toho umí poradit snad úplně se vším, fakt se ho zeptejte na cokoliv. Maminka přenechala původně květinářskou prodejnu pro naši varnu a příkladně se stará o naše hosty a děti.
